Chlum_2016_208

Königgratz 1866

Report ze 150. výročí z pera naší dopisovatelky Lucie ;)

Tak na tuto akci jsem se opravdu těšila. Kdybych bývala byla věděla, co mě čeká, tak bych tam byla bývala nejela. Mělo mě varovat už to, že všechny další akce (Náchod, Trutnov) byly pro nás zrušeny. Odjezd vypadal nevinně, příjezd taktéž. Čtvrteční večer u piva, pohoda. V pátek dopoledne výcvik jezdectva. No a tam se to stalo. Ze začátku to vypadalo dobře, najížděli jsme na sebe jen tak bez šavlí, jen jsme si tleskli. Naši chlapi jako obvykle trochu „divočili“, možná se tím Laky dostal do ráže. Každopádně při jednom nájezdu se prostě utrhnul, řítil se kupředu, vyhodil předníma, zadníma, hodil hrb – a už jsem byla na zemi. Ještě ze země jsem viděla, jak pádí pryč a při tom kolem sebe kope. Co to mělo znamenat, netuším. Hlava v pořádku, jinak vše vypadalo dobře. Takže jsem zase nasedla a zbytek výcviku proběhl bez problémů. Jenže brzy se ukázalo, že to tak úplně v pořádku není. Začalo mě bolet naražené rameno a to tak, že hodně. Odpoledne jsme se účastnili odhalování pomníku u Střezetic, socha nádherná, horko strašné.

13521980_1804794646416154_4010419338321395148_n

Následovala rekonstrukce jezdecké srážkyu Střezetic. Upozornila jsem chlapy (a Jáju, která se účastnila se svojí velikou kobylou Fiharou – už nikdy nebudu skuhrat, že je Lakyn vysokej!) na to, že při každém tasení šavle hrozně zařvu. Ne, že by to ode mě byl nějaký herecký výkon, ale to rameno prostě strašně bolí. No bitvu jsem zvládla i se šavlí a vyrazili jsme na cestu po hospodách. Už jsem se toho anestetika nemohla dočkat. Celkem zafungovalo. Po návratu do tábora mi Pavel jakožto jediný odborník rameno prohlédl, usoudil, že zlomené to snad není a vypočítal dávku ibalginu podle mé váhy. Dva ráno, dva odpoledne a jeden večer. A v tomto duchu se nesly následující dva dny.
V sobotu dopoledne jsme absolvovali šarvátku v lese Svíb. Tam u mě došlo k dalšímu historickému zlomu – do té doby se mi jaksi „eklovalo“ v nouzi použít šavli místo bičíku (samozřejmě naplocho). Jenže Lakyn opět naznačil, že by svoje představení z minulého dne zopakoval – a dostal šavlí přes zadek. Poté usoudil, že panička se asi zbláznila a s blázny je lepší nežertovat. Takže se omezil jen na kopání po konkurentech, za což opět zaslouženě dostal. Když mě něco bolí, bývám opravdu nevrlá.

75
Odpoledne jsme naložili koně a jeli na přehlídku do Hradce. Bylo to hezké, spousta lidí, vyhrávající vojenské kapely. Při proslovu na náměstí se Laky opět pokusil provokovat Dollara, ovšem inkasoval od něj slušný kopanec, tak toho nechal. Koupili jsme si zmrzlinu, naložili koně a vrátili se na Chlum. Večer byl věnován opět anestetiku. Pouze z rukou lékaře – což v praxi znamenalo, že jsem s Pavlem statečně popíjela vodku.
V neděli rano jsme si mohli relativně déle pospat. I když Karel se moc nevyspal  – nejdřív ho rušil chrápáním Bobo, a když si ustlal venku, tak zjistil, že v seně leží rozvalený Laky a chrápe jak dřevorubec. Tak si Karel moc nepomohl. Jája osedlala dámské sedlo a my jí dělali doprovod. Uvedla jsem to jako : „Bohatá vdova zdědila vojenskou jednotku!“.  Na to, že Fihara není na dámské sedlo zatím příliš zvyklá do Jája zvládla se vší parádou.

Chlum_2016_20

Po pietním aktu byl oběd a ve tři propukla ta dlouho očekávaná výroční řež. Nějak jsem pořád nevěřila, že ty bytelně postavené chalupy včetně mlýna i s kolem opravdu shoří. Měli jsme čekat až začne hořet první domek a pak vyrazit. Najednou se nad bojiště vyvalil sloup černého dýmu, takový mini atomový hřib. To už jsem si říkala, že to asi fakt shoří. A fajrovalo to pěkně, když člověk projížděl kolem, tak poznal, jak se asi cítí špekáček na prutu.  No zabojovali jsme si pěkně a nedalo se nic dělat, opět jsme pohráli. Děkovačka před publikem byla velkolepá – diváků tam bylo letos opravdu hodně. A všichni jsme dostali metál! Chtěla jsem si ho připnout na to namlácené rameno, že to třeba přestane bolet.  Bitva skončila a nám nezbývalo než sbalit tábor, naložit koně a vydat se domů. Dorazili jsme někdy kolem desáté. Myslím, že se výročí povedlo až na to rameno. Au.

Chlum_2016_52

Červenec

Červenec nese parna, krupobití a medovice, jestli hojný je na bouřky a na vichřice,

Sezona je v plném proudu a v některých letech člověk ani kůň neví kam dřív skočit … letos je taky celkem nabito :) Hned první červencový víkend jedeme do Hradce  Králové, kde bodou probíhat hlavní akce připomínající prusko-rakouskou válku 1866. V pátek 1.7. to bude odhalení pomníku padlým v jezdecké srážce u Střezetic, v sobotu 2.7. bitva u Máslojed a Svíbu a v neděli 3.7. samotná bitva u Chlumu. Ani si po náročném víkendu nestihneme odpočinout a v pátek 8.7. vyrážíme do Znojma, kde budeme pro změnu bojovat proti Napoleonovi. Zbytek července bude relativně volno – jen 16.7. vyšleme naše dámy na westernové závody do Černčína. Ale to je jenom taková legrace a oddechovka. Aspoň nabereme síly na srpen – sezona ještě nekončí :D

13310425_814538945346698_2473879139482235419_n13254217_1204772896208742_7009267064515332301_n

Bučovice 1645

Ve dnech 17. a 18.6. jako již tradičně ovládli Bučovice vojáci císařské i švédské armády aby připoměli boj Bučovických měšťanů proti Švédům za třicetileté války. V sobotu si návštěvníci mohli prohlédnout vojenský tábor, něco pěkného si koupit na trhu, děti se mohly svézt na ponících a určitě všechny zaujala ukázka dravých ptáků. Nemoha pochopitelně chybět ani bitevní ukázka  ve které zase dostali Švédi na frak :)

Jako každý rok musím napsat, že se nám tam líbilo, byla to příjemná akce a rádi zase za rok přijedeme :)

 

Vykreslení stránky zabralo 0,72066 sekund.

czin.eu PageRank